Informace o blocích "open space"

Ivana Lessner Lištiaková

Hlasy z Británie - novinky z letošní konference dramaterapeutů

Ivana Lessner Lištiaková sa zúčastnila konferencie Britskej asociácie dramaterapeutov (BADth), ktorá sa konala 8. - 10. septembra 2017 v Cirencesteri, Gloucestershire. Konferencie sa zúčastnili významné dramaterapeutické osobnosti, ako sú napríklad Alyson Coleman, Phil Jones, Mary Smail a ďalší odborníci/ďalšie odborníčky. Názov tohtoročnej konferencie bol Giving Voice: Listening to what matters (Dávať hlas: Načúvanie tomu, čo je dôležité). Načúvanie dramaterapeutom, ale aj ich cieľovým skupinám a jednotlivcom. Ivana nám priblížila príspevky a workshopy, ktorých sa na konferencii zúčastnila.

Emma Ramsden na konferencii odprezentovala hromadné pozorovanie práce dramaterapeutov - deň v živote dramaterapeuta, ktoré sa formou písania denníkov uskutočnilo 12. mája 2017 (www.massobs.org.uk).

Mario Guarnieri priblížil dramaterapeutickú prácu s väzňami, ktorá je založená na krátkych, jednoduchých a jasných inštrukciách: napíšte rozhovor 2 postáv (štvorriadkový scenár ABAB), napíšte názov a miesto/prostredie, 2-krát prepíšte scenár, ešte raz prepíšte scenár. Klient sa stáva režisérom a vyberie 2 hercov, iba režisér dáva inštrukcie, ostatní sú diváci. Nikdy neprehráva samotný trestný čin. Táto technika nefunguje pre klientov s hraničnou poruchou osobnosti.

Elena Boukouvala umožnila účastníkom workshopu aktívne sa zapojiť do výstavy s názvom Dialóg naprieč hranicami: Cestujúca výstava. Ide o interaktívnu výstavu a performance, ktorá spája rôzne formy sebavyjadrenia (poézia, kresba, fotky, hudba) na tému domova, migrácie a pocitov s tým spojených. Účastníci konferencie umelecky vstúpili do konverzácie s autormi výstavy, stali sa jej spoluautormi a súčasťou na jej ďalších cestách.

Phil Jones sa vo svojom príspevku venoval hlasu detí vo výskume.

The Golden Thread (playback theatre company) zahralo predstavenie playback divadla, čo je forma improvizovaného divadla, kde diváci rozprávajú svoje príbehy a následne sa dívajú, ako sú zahrané hercami či dramaterapeutmi.

Na záver svojho bloku ponúkla Ivana prehľad najvýznamnejších medzinárodných dramaterapeutických konferencií v roku 2018.

Jitka Vrbková s herci a rodiči dětí s Downovým s.

Mentální handicap a divadlo: Divadlo ALDENTE z pohledu divadelníka versus rodiče

Divadlo ALDENTE z Brna funguje 9 rokov, na začiatku svojej činnosti sa orientovalo najmä na site-specific predstavenia (predstavenia súvisiace s konkrétnym priestorom/miestom, na ktorom sa odohrávajú). Pred 4 rokmi sa režisérke Jitke Vrbkovej narodila dcéra s Downovým syndrómom, čo sa odzrkadlilo aj v divadle - zmenilo sa na actor-specific - zamerané na hercov. Od roku 2014 teda prepája profesionálnych divadelníkov s hercami a herečkami s Downovým syndrómom, ktorí a ktoré spoločne tvoria a uvádzajú divadelné predstavenia. Ako hovorí Jitka Vrbková, nikdy nepochopíme prežívanie, vnímanie a uvažovanie ľudí s Downovým syndrómom, rovnako ako oni nepochopia to naše. Z toho vyplýva aj prístup v divadelnej práci s nimi, ktorý nie je postavený na režisérskych inštrukciách, ale na slobode a ponuke, pričom výsledkom je relatívne pevný tvar. Priamo počas predstavení pre verejnosť prichádza často k spontánnej komunikácii medzi hercami/herečkami a publikom. Rodičov hercov a herečiek s Downovým syndrómom reprezentovali 2 mamy, ktoré vyzdvihli najmä možnosť sebarealizácie a sebaprezentácie svojich detí, ich zdokonaľovanie sa vo verbálnom aj neverbálnom vyjadrovaní, pri ťažkostiach vo verbálnej komunikácii oceňujú možnosť plnohodnotného využitia pantomímy. Rodičia do divadelných skúšok nezasahujú. Ocenili aj to, že ich deti sa v lete zúčastnili týždňového divadelného sústredenia (tábora). Divadlo vnímajú aj ako výborný prostriedok na zvyšovanie spoločenského povedomia o Downovom syndróme, vzdelávanie verejnosti v tejto oblasti a sociálnu inklúziu ľudí s Downovým syndrómom.

Veronika Broulíková, Radka Kulichová

Kniha jako divadlo nejen pro děti a mládež se specifickými potřebami - tradice, zkušenosti, přesahy

Veronika Broulíková, vedúca Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící JAMU v Brne, predstavila projekt KNIHA. Projekt vychádza z toho, že je potrebné vytvárať a posilňovať vzťah detí ku knihám, pričom berie do úvahy ťažkosti nepočujúcich s čítaním textov. Študenti v individuálnych knihách výtvarne spracovávali príbehy. Knihy boli následne využité v divadelnom predstavení pre nepočujúce deti a deti so sluchovým postihnutím. Takéto výtvarné a divadelné spracovanie príbehov/rozprávok prispieva k zatraktívneniu kníh, zároveň napomáha porozumeniu jednotlivých kontextov. Predstavenie má presah aj k deťom s poruchami autistického spektra. Pre počujúce deti je zase zoznámením sa so znakovým jazykom. V predstavení je okrem znakového jazyka použitá aj hudba a reč.

Radka Kulichová z Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící JAMU v Brne priblížila inscenáciu Alenka v říši znaků, ktorá vznikla v spolupráci s divadlom BURANTEATR. Znakový jazyk sa tu stal plnohodnotnou umeleckou súčasťou inscenácie, nešlo len o prosté tlmočenie hovoreného jazyka. Zaujímavé bolo napríklad hľadanie a používanie ekvivalentov slovných hračiek v znakovom jazyku - doslovný preklad replík do znakov by totiž viedol k strate ich významu. Hovorený a znakový jazyk sú tak rovnocennou a plnohodnotnou súčasťou divadelného vyjadrenia, čím ho robia zaujímavým a príťažlivým pre nepočujúceho aj počujúceho diváka.

Patrik Krebs

Maratón, anebo jak dlouhodobě udržet divadelní skupinu, ve které herci a herečky jsou lidé se specifickými potřebami 

40 min v nové formě Open space bylo velmi produktivních, a to především proto, že se naplnila třída skupinou, která na téma Jak dlouhodobě udržet divadelní skupinu, ve které herci a herečky jsou lidé se specifickými potřebami měla co říci. Na začátku jsem se všichni představili a řekli jaké máme zkušenosti s divadelní prací s těmito herci. Dále tématem plynula spousta zkušeností jak Patrika Krebse, tak účastníků. Na povrch vyplynulo velmi důležité téma prevence syndromu vyhoření, kdy lektor z vlastní zkušenosti mluvil o tom, co je potřeba k prevenci. Na konec jsme se tématem dotkly samotného názvu ,,jak dlouhodobě udržet divadelní skupinu".

D. Staňková, R. Broková 

Divadelní práce pro nedivadlo se seniory aneb Divadelní techniky využívané pro nedivadelní účely

R. Broková má velké zkušenosti s divadelní prací s lidmi seniorského věku, v tomto bloku se setkalo spousta lidí, které se zajímali především o divadelní techniky s touto cílovou skupinou a tak Regina mohla využít své letité zkušenosti a předat účastníkům přesně to co potřebovali - praxi.

Jakub Vávra

Divadelní projekt skrze Rolovou metodu u osob s mentálním postižením 

Rolová metoda je velmi zajímavým projektem, o kterém se v ČR příliš neví. Jakub svými zážitky ze stáže pohltil určitě všechny účastníky. Nejprve byli seznámeni s autorem této metody a následně s obsahem a cílem. Díky jeho zkušenostem se podělil o zážitky, jak lze pracovat s osobami s mentálním postižením trochu jinak, a to přes superhrdiny, jak tomu bývá v New Yorku anebo přes pohádkové postavy, které se dají použít v prostředí ČR.

Martina Čurdová

Autorská tvorba se specifickými skupinami : Odraz praxe z Ódivadla autorská divadelní tvorba jako prostor integrace

Martina Čurdová je absolventkou KVD DAMU. Po ukončení VŠ absolvovala stáž v Barcelone, kde pracovala so sociálne vylúčenými deťmi. V priebehu stáže viedla kurzy sociálneho divadla v Domově pro sociálně vyloučenou mládež v Sant Adria v Barcelone. V príspevku sa ďalej vyjadřovala o skúsenostiach z ďalšej stáže v Rio de Janeiru, kde vyučovala v miestnych školách a komunitních centrách. Svoj príspevok obohacovala aj o teoretické poznatky o divadle utlačovaných, ktoré nesie oficiálny názov divadlo Augusta Boala. Tento druh divadla pracuje v úzkej interakcii s divákmi. Hlavnou pointou divadla je vždy nejaký sociálny problém, ktorý sa herci s pomocou divákov snažia vyriešiť tým, že do deja môžu vstúpiť, nahradiť hlavnú postavu a zmeniť či aspoň ovplyvniť priebeh dejovej línie.

Natália Čačková

Specifický přínos dramaterapeutické intervence v procesu střednědobé léčby osob se závislostí na nealkoholových drogách ve VN Olomouc

Príspevok pojednával o využití dramaterapeutických prostriedkov na detoxifikačnom oddelení. Zaoberal sa vplyvmi rôznych druhov dramaterapeutických prostriedkov na osobnosti klientov a skúmal akým spôsobom reagujú klienti pri použití rôznych dramaterapeutických prostriedkov a pozoroval zmeny v ich prežívaní pri dramaterapeutickej intervencii.

M. Lukáč Jakubcová, P. Garajová Jarjabková

Od dramatoterapeutických stretnutí k autorskej inscenácii

M. Lukáč Jakubcová hneď v úvode ospravedlnila kolegyňu P. Garajovú Jarjabkovú, ktorá sa z osobných dôvodov konferencie nemôhla zúčastniť. P.Garajová Jarjabková je známa ako moderátorka televíznej relácie pre deti s názvom "Od Kuka do Kuka", má mentálne postihnutú dcéru, čo je dôvodom jej pripojenia do divadelnej skupiny mentálne postihnutých hercov. M. Lukáč Jakubcová na úvod svojho príspevku predstavila svoje pracovisko -Domov sociálnych služieb Prima, ktorý dennou formou poskytuje sociálne služby dospelým ľuďom s mentálnym znevýhodnením. V rámci služby funguje aj divadelná skupina s názvom Stopy snov, ktorú M. Lukáč Jakubcová predstavila. Popísala divadelné začiatky v ich zariadení, to ako vznikajú scénky a ako si píšu texty. Vznik inscenácie prirovnala k improlige. Skupina pracuje s rôznymi postavami, priestormi a situáciami, ktoré rôzne varujú a prehrávaju, pokiaľ sa im zdá niečo vhodné do divadelného tvaru okamžite si text a situáciu zapíšu a použijú ju v inscenácii. Do divadla sa zapojujú aj zamestnanci /do jedného divadelného tvaru sa raz dokonca zapojili úplne všetci zamestnanci zariadenia, od upratovačky, cez údržbára až po riaditeľa/. Vyjadrila sa k problematike odstupu a hraníc, ktoré je potrebné si s klientmi udržovať a je potrebné si vymedziť role, kedy je osoba zamestnanec a kedy je herec. Príspevok bol obohatený videami z divadelného prestavenia, videami zo skúšok a fotkami hercov.

Vladimír Kučera

Cesta hrdiny

Model cesty hrdiny se částečně zakládá na práci Josepha Campbella. Když pročítal tisíce mytologických příběhů z různých koutů světa, všiml si podobnosti příběhů i společných témat. Napřed to zachytil v něčem, co nazval monomytický model. Tento model vyobrazuje jeden konkrétní cyklus oddělení, iniciace a návratu, který se může v průběhu lidského života opakovat znovu a znovu. Ukazuje, jak se dotyčná osoba setkává s výzvou osudu a jak v ní obstojí. Když tato osoba absolvuje kompletní cyklus, je připravena na další takovou životní výzvu, která se bude odehrávat podle stejného vzorce. Campbell tento model absolutně zjednodušil a nazval jej hrdinskou výpravou nebo hrdinským dobrodružstvím. Pokaždé, když se hrdinská výprava uzavře, dotyčná osoba z ní vyjde ucelenější a dospělejší, než když se na ni vydávala. Hrdinská výprava nabízí rámec poskytující jasný směr i pevný základ a nabízí cestu, která je založená na univerzálních principech prostých jakéhokoli předsudku.

Stádia hrdinské výpravy:

Dřímota konvenčního myšlení - je začátek každého filmu či příběhu. Výprava začíná spánkem hrdiny vůči širším okolnostem. Nevnímá, nevidí nebo nepozná, co se ve světě kolem něj děje a co je potřeba řešit.

Výzva k dobrodružství - je výzvou ke změně, výzvou k udělání něčeho jiného, ke změně zaběhnutých způsobů. Výzva má podobu něčeho tajemného a lákavého. Výzva může přijít z vlastního rozhodnutí něco změnit nebo pod vlivem vnějších okolností.

Práh obtížnosti - není sám o sobě stadiem cesty, ale je součástí zkušenosti přijetí "výzvy k dobrodružství". Podob tohoto prahu může být mnoho (strach, hrůza, návyk), vždy je však obtížnou záležitostí. Práh ověřuje hrdinovu vytrvalost a jeho víru ve vlastní schopnosti.

Disciplína a trénink - toto stádium nastává poté, co hrdina vyšel ze své komfortní zóny do nového světa, kde platí jiná pravidla. V této fázi jsou jeho schopnosti a síla testovány, aby byl dobře připraven na hlavní zkoušku, která zakončí jeho cestu. Musí nejen pobít různé příšery, ale také zjišťuje, že k tomu, aby uspěl, potřebuje pomoc zvenčí. Vedení a radu může získat i skrze sám sebe.

Vyvrcholení výpravy - v této fázi jsou výzvy a překážky úspěšně zdolány a je dokončeno to, proč se hrdina na cestu vydal. Hrdina prochází hlubokou vnitřní proměnou, protože překonal v mnoha oblastech sám sebe a vrací se zpět do starého života. Přináší si důležitou zkušenost a nový pohled na svět.

Práh obtížnosti při návratu - je nejtěžší fází výpravy. Je poslední velkou zkouškou, která prověří, zda je hrdina schopen si udržet a integrovat moudrost a podělit se s komunitou o nabyté zkušenosti

Tereza Houšková, Michal Růžička

Propojení dramaterapie v prostředí přírody

Wildernes therapy je modelem léčby založeným na dobrodružství pro modifikaci chování a mezilidské sebevylepšení, které kombinuje zkušenostní vzdělávání, individuální a skupinovou terapii v prostředí divočiny. K nejběžnějším modelům patří trvalé expedice nebo modely základních táborů s typickým pobytem 8-12 dní, zatímco jiné modely ve stylu expedice zahrnují jednotlivé výlety za 25 až 35 dní. Cílem WT je vést účastníky k soběstačnosti a sebeúctě. Vystavení pacientů interpersonálním problémům, terapii a skupinovým aktivitám v neznámém kontextu mimo domov podporuje rozvoj zdravého sebevědomí a sociálních dovedností. Řešením přirozených problémů, které představuje prostředí divoké přírody, si pacienti mohou vybudovat odvahu čelit problémům reálného světa.

V P-centru Olomouc (doléčovací centrum) tento model léčby na pacientech funguje zatím krátce. Zúčastňují se ho osoby ve věku od 18 let se závislostí na návykových látkách či hazardní hře, které absolvovaly minimálně 3 měsíční rezidenční léčbu závislosti. Prostřednictvím WT je u nich zvyšována vnímaná osobní účinnost, snižována míra recidivy, podporováno sebepojetí a interní místo ovládání. Společnými prvky je zaměření se na rozvoj sebepojetí účastníků a rozvoj jejich sociálních dovedností. Pobyt v "divočině" může mimo prostředí spouštět emoce a vyvolávat zážitky odbourávající stres, který je běžnou součástí moderního prostředí.

Kruh odvahy je modelem pozitivního rozvoje mládeže, založeného na univerzálním principu, že pro všechny, kteří jsou emocionálně zdraví, potřebují pocit sounáležitosti, zvládnutí, nezávislost a štědrost. To jsou základy psychologické odolnosti a pozitivního rozvoje mládeže.

Sounáležitost - pocit že někam patřím

V kulturách domorodé Ameriky a prvních národů byl důležitý význam ve společenstvích příslušnosti. Antropolog Lakota Ella Deloria popsal základní hodnotu vlastnictví v těchto jednoduchých slovech: "Být nějakým způsobem spojen s každým, koho znáte". Zachovávání ostatních jako příbuzných vytváří silné společenské vazby, které vyvozují všechny do vztahů úcty.

Mistrovství - motivace něco dokázat, kreativita, zkušenost, hledání řešení, úspěch

Kompetence v tradičních kulturách je zajištěna zaručenou příležitostí k zvládnutí. Děti byly naučeny pozorně sledovat a poslouchat ty, kteří mají více zkušeností. Osoba s větší schopností byla považována za model pro učení, nikoliv jako soupeře. Každý člověk usiluje o zvládnutí osobního růstu, ale není lepší než někdo jiný. Lidé mají vrozenou snahu stát se kompetentní a řešit problémy. S úspěchem při překonávání výzev je posílen touha dosáhnout. Vést příklad a být zodpovědný.

Nezávislost - jak být sám sebou, vedení, zodpovědnost, asertivita, sebekázeň, sebejistota
Síla v západní kultuře byla založena na dominanci, ale v kmenových tradicích to znamenalo respektovat právo na nezávislost. Na rozdíl od modelů poslušnosti disciplíny, byla výuka navržena tak, aby budovala respekt a učila vnitřní disciplínu. Od nejčasnějšího dětství byly děti povzbuzovány, aby rozhodovaly, řešily problémy a projevovaly osobní odpovědnost. Dospělí modelovali, vychovávali, učili hodnoty a poskytovali zpětnou vazbu, ale děti dostaly bohaté možnosti k tomu, aby se rozhodly bez nátlaku. To znamená, že se lidé mohou na tebe spolehnout a důvěřovat vám vždycky.

Štědrost - podpora, empatie, dělit se, pečovat, umět dávat druhým

Ctnost se odrazila v prominentní hodnotě velkorysosti. Ústředním cílem v nativním americkém chovu dětí je učit význam šlechtění a nezištnosti. Podle slov Lakoty staršího: "Měli byste být schopni vzdát vaše nejoblíbenější držení, aniž by vaše srdce bilo rychleji." Pomáháním ostatním vytváří mládí vlastní důkaz o hodnosti: pozitivně přispívají k jinému lidskému životu.

Milan Valenta, Lenka Šilarová

Specifický přínos dramaterapeutické intervence v procesu střednědobé léčby osob se závislostí na nealkoholových drogách v PN Kroměříž

Využití divadelních prostředků v léčbě klientů s problémem závislosti v Toxikorehabilitačním odd. Mandala probíhá 1x týdně po dobu 120 minut za pomoci externího dramaterapeuta. Má své hlavní uplatnění právě v souvislosti s restrukturalizací jejich rolového systému, kdy závislý jedinec postupně odhazuje své stigmatizující role a naopak přijímá a nacvičuje takové role, které napomáhají zvýšit jeho sebehodnocení a sebedůvěru. Důraz je přitom kladen jak na změnu sebeobrazu klienta, tak na nácvik a přijetí nových sociálních rolí. Při hraní rolí závislí objevují obávané části sebe sama a zároveň zkoumají cesty, jak se s těmito "temnými já" naučit. Dramaterapie má rovněž význam v souvislosti s podporou vnitřní kreativity a nalezením cest jak si hrát a budovat vztahy s ostatními. Tím, že si klient vyzkouší roli někoho jiného, dochází zároveň k lepšímu porozumění druhým a budování základní důvěry, což je téma pro řadu závislých velmi aktuální.

Při využitím dramaterapie v procesu léčby závislosti se prvky dramatu ve skupinové terapii závislých uplatňují především při tematicky zaměřených skupinách, nicméně techniky je možné využít rovněž v rámci individuálních konzultací. Drama-projekty, které jsou pro klientelu v doléčovacím programu (jímž se a priori zabývá) vhodné, vycházejí ze samotných potřeb skupiny - zpracovávají se tak převážně témata vztahů, abstinence, komunikace apod. Konkrétním příkladem je například nácvik odmítání alkoholu na pracovišti, což je poměrně běžný jev, kterému se závislí prostřednictvím dramaterapie učí čelit. V podstatě se jedná o využití dramatických intervencí k prevenci relapsu.

V procesu léčby závislosti tak mohou především díky stěžejní technice hraní rolí pomoci klientům s řešením základních otázek jejich vztahů k druhým i sobě, existence bez drog včetně zvládání rizikových situací a celkově rozvoji vlastní osobnosti směrem k větší spontaneitě a tvořivosti.